Manfred Zahrodnik-Sarodnick ze Suhla wupraja so k wobrazej wo nadróžnej tafli w Mortkowje:
Jako we wudaću SN z 1. septembra tónle po mojim začuwanju jara rjany přinošk z wobrazkom wo „Neue haska“ w Mortkowje čitach, njejsym so jeno smějkotał, ale sym so zdobom na swój čas w ródnym domje dopomnił.
Myslu sej, zo běchu powšitkowne wobstejnosće, štož serbskosć wsy Mortkowa a jeje swójbow nastupa, drje nimale te samsne a su z dźensnišimi přirunajomne.
Něhdźe w lěće 1952 spotorha naš nan našu staru chěžu, kotruž drje bychu něšto lět pozdźišo w NDR, dźensniši čas pak zawěsće pod pomnikoškit stajili. Hižo njetrěbny chlěw přetwari nan na swójbnu płokarnju abo myjernju. Do njeje wšak sy jeno přez wěstu chódbu přišoł. Ale dokelž pola nas nichtó te słowo „chódba“ njeznaješe abo njewužiwaše, rěkaše wona přeco jenož „haska“. A to tež němsce, tak prajachmy to tež my dźěći, z kotrymiž smědźeše kóždy jenož „němski“ rěčeć (herbstwo to hitlerskeje doby, kaž sej myslu).