Praha (EO/SN). Towarstwo přećelow Serbow (SPL) chce lětsa prózdninske lěhwo za čěske a serbske dźěći zarjadować, nawjazujo tak na tradiciju z 1930tych lět. Hižo tehdy jězdźachu serbscy šulerjo do susodneho kraja, zo bychu so tam wočerstwjeli. SPL je tuž nětko zhromadny program za prózdninske lěhwo spřihotowało. Wot 15. do 19. julija přeproša čłonojo towarstwa dźěći w starobje sydom do jědnaće lět do města Veltrusy njedaloko Mělníka w srjedźnej Čěskej.
Płaćizna 112 eurow wopřijima přebytk w kubłanskim centrumje Schola naturalis njedaloko barokneho hrodu we Veltrusach. Zdobom stej zastaranje a program zaručenej. „Poskitk wotměje so předewšěm w parku hroda. Tam budźe składnosć zbližić sej přirodu a wobě kulturje, ale budźe tež chwile paslić a sportować. Wosebitosć pak budźe wulět do Prahi“, zdźěli Eliška Oberhelová z SPL. Překwapjenka ma być swójbny kónc tydźenja wot 19. do 21. julija. To móža starši serbskich dźěći a dalši zajimcy přijěć, zo bychu z prózdninarjemi tři dny zhromadnje dožiwili.
Šulerjo Pančičansko-Kukowskeje Šule Ćišinskeho njetrjebaja daloko běhać, su-li lačni. Wšako maja na prěnim poschodźe swojeho kubłanišća stajnje běžace žórło čerstweje pitneje wody. Dalši tajki projekt staršich bě drjewjana chěžka na šulskim dworje za hrajki za dworowu přestawku. Šulerjo su ju wupyšili, a taflički pokazuja na podpěraćelow. Tež pječenje tykancow abo podpěra při pućowanskich dnjach, ekskursijach abo při wotchadnej jězbje 4. lětnika stej za staršich samozrozumliwej. Jedyn staršiski dom stara so ze swójskeje iniciatiwy wo spodobny napohlad šulskeho zachoda z kwětkami a kerkami.
Geodezija je wulke wědomostne polo, wotwěrace najwšelakore móžnosće wuměrjenja, pruwowanja a dokumentacije. Spalowčan Sören Börner je fachowc na tym polu.
„Geodet je fachowc, kiž zemju wuměrja“, měni diplomowy inženjer Sören Börner ze Spal. Njedawno je wón z architektku Susannu Schiffner z Bórka (gmejna Sprjewiny Doł) 3D-film „Liegnitzer Pferdchen“ wo lěhwje za wójnskich jatych Elsterhorst njedaloko Wojerec předstajił. Wonaj běštaj ležownosć zaskenowałoj a – orientujo so po historiskich dokumentach a fotach – stare fundamenty lěhwa elektronisce instalowałoj. „Na zakładźe skena a starych planow kaž tež zwobraznjenjow ma ležownosć lěhwa digitalnje znowa nastać.“ Wuwučowanski film hodźi so přichodnje wosebje za wučbu stawiznow na šulach wužiwać. A pokazany budźe wón w nastawacym informaciskim a kubłanskim centrumje we Wojerowskim twarjenju dwórnišća wo stawiznach wuhnaća.
Budyšin (SN/pdź/mwo). Na šulskim dworje Budyskeho powołanskošulskeho centruma na Schillerowych zelenišćach steja wot minjeneho pjatka tři běłe slědźenske kontejnery, tak mjenowane TRAILS. Jedna so tu wo projekt techniskeju wysokeju šulow w Drježdźanach a Wrócławju, spěchowany přez Europski fonds za regionalne wuwiće.
Kontejnery TRAILS-programa pućuja hižo wot nalěća 2017 tydźensce po wuchodnej Sakskej a Delnjej Šleskej. Tam tworja wotpowědne stacije. Su to šulske dwory a druhe centralne zetkanišća. Wot póndźele do štwórtka přewjeduja w kontejnerach workshopy za zajimowanych šulerjow a runje tak za přistajenych lokalnych předewzaćow.
Na dźěłarničkach ze skazanymi fachowcami dźe hłownje wo to, zajimcam techniske móžnosće dźensnišeho časa předstajić. Tak maja w kontejnerach na přikład 3D-ćišćaki, nawoči za wirtuelnu realitu a robotery z legokamuškow, kotrež dadźa so programěrować a dalokoposłužować.
Budyšin (SN/MiR). Pućowanske dny su šulerjam wosebita składnosć w běhu šulskeho lěta wjackróć zwonka swojeho kubłanišća přebywać a zdobom wuknyć.
Šulerjo dweju rjadownjow 3. lětnika Serbskeje zakładneje šule Ralbicy běchu lětsa w Budyšinje. Tema pućowanskeho dnja bě „Žiwjenje a šula“, kotraž so do wučbneho plana w předmjeće wěcna wučba hodźi. W běhu swojeje wuprawy wopytachu Ralbičenjo mjez druhim Serbski muzej, hdźež poskićeja wšelake wodźenja po wustajenišću. Zamołwita za posrědkowanje kultury a za zjawnostne dźěło muzeja Mónika Ošikowa přewodźeše jich po wustajeńcy na přizemju. Tam zhonichu šulerjo wo zasydlenju słowjanskich kmjenow we Łužicy a kak běchu tu ludźo před wjace hač tysac lětami žiwi. Pozdźišo přebywachu w dźěćacym muzeju, hdźež móžachu so mjez druhim na šćěpjelowej tafli wuspytać, štož bě jim wulke wjeselo. Zdobom mějachu rozdźěle mjez wuknjenjom něhdy a dźensa na šuli zwěsćić.
Na 65. róčnicu załoženja Centralneje serbskeje rěčneje šule za Delnju Łužicu 1954 je naslědnica kubłanišća, Šula za delnjoserbsku rěč a kulturu, minjeny pjatk w Choćebuzu spominała.
Choćebuz (HA/SN). Jedyn z wosebitych wjerškow w programje Choćebuskeje Šule za delnjoserbsku rěč a kulturu je kóžde lěto tydźenski kompaktny kurs za delnjoserbsku rěč a kulturu. To płaći tež za lětuši, kotryž bě minjeny tydźeń. Wjace hač 40 wobdźělnikow z Delnjeje Łužicy, z Braniborskeje, z Němskeje a samo z wukraja je delnjoserbšćinu wuknyło abo so w njej dale kubłało. Mjez druhim su kursisća někotre serbske spěwy nawukli. Druhi raz su paralelnje ke kursej za dorosćenych tež cyły tydźeń serbsku wučbu za dźěći w starobje pjeć do dwanaće lět wuhotowali. Wone su mjez druhim we wosebitym projekće, podpěranym wot Domowinskeje župy Delnja Łužica, dźiwadłowy kruch „Dwanaće měsacow“ po teksće čěskeje spisowaćelki Boženy Němcoveje nazwučowali. Wosebity chór kursistow a dźěćaca dźiwadłowa skupina, stej swojej projektaj na zakónčenju kursa předstajiłoj a za to wulku chwalbu a připóznaće žnjałoj.