Hrónčka jako darna knižka

pjatk, 01. julija 2022 spisane wot:
Budyšin (SN/JaW). K lětu Zejlerja a Smolerja je wčera w Ludowym nakładnistwje Domowina wušła darna knižka z basnjemi a pěsnjemi Handrija Zejlerja. Zestajała je ju Marka Maćijowa a grafisce wuhotowała je zběrku „Čas ma křidła“ ze 150 najrjeńšimi Zejlerjowymi hrónčkami Isa Bryccyna. Kaž rěka w zdźělence LND ma nowostka „čitarjow pozbudźeć, tróštować abo prosće zawjeselić“. Wšako su twórby Zejlerja „bohate žórło žiwjenskich mudrosćow, kiž su swoju płaćiwosć hač do dźensnišeho wobchowali.“ Knižna premjera budźe 28. julija w Budyskej Smolerjec kniharni.

Prawe we wopačnym, wopačne w prawym

pjatk, 01. julija 2022 spisane wot:

Budyšin (SN/bn). „Na prašenje, kotrež so najčasćišo jewi, chcu hnydom wotmołwić: Ně, njejedna so wo awtobiografiju. Stawizna je dospołnje wunamakana, fiktiwne figury pohibuja so cyle tak, kaž jim to kazam. Přiwšěm su wosobinske dožiwjenja a historiske podawizny so wě z podźělom stawizny. Ze słowami Herty Müller hodźało so rjec: Spisowaćelski skutk woznamjenja, woprawdźitu wěrnosć nowo wunamakać a stworić na tym zakładźe tekst, kotryž ju lěpje wotbłyšćuje, hač to bjezposrědna rozprawa zamóže.“ To rjekny awtorka Elke Lorencowa na wčerawšej premjerje swojeje prěnjeje knihi „Machtworte“ w połnje wobsadźenej Budyskej Krječmarjec kniharni, wzawši tak někotremužkuli wopytowarjej wětřik z płachtow.

Sokoljo w Praze

pjatk, 01. julija 2022 spisane wot:
K wjerškam skutkowanja Serbskeho Sokoła hač do lěta 1933 słuša wobdźělenje na IX. Wšosokołskim zlěće 1. do 6. julija 1932 w Praze. Delegacija 42 Sokołow a dźesać Sokołkow bu 2. julija na dwórnišću ze serbskej hymnu witana. 25 zwučowarjow předstaji na druhim dnju w Strahovskim stadionje wot Měrćina Mjeltki zestajanu scenu wo wojowanju Serbow wo swobodu. Před zwučowarjemi bě za chorhoju Hrodźišćanskeje jednoty dźesać žonow w narodnych drastach do stadiona zaćahnyło. Wo wustupje pisaše potom 4. julija Praska nowina Večer mjez druhim tole: „A hdyž přińdźe na hoberske zlětnišćo mała horstka Łužiskich Serbow ze swojej chorhoju a rěčnik wołaše ‚Zwučuja bratřa Łužiscy Serbja’, zaćahny do štwórće ... njezapřimliwe spodźiwanje ... A potom zarža přiklesk, dźesaći tysac přikiwachu z rubiškom 25 rjekam, kotřiž njeběchu so ničeho nastróžili, kotřiž běchu wšo woprowali, zo bychu so na sokołskim swjatku wobdźělić móhli.“ Serbja wobdźělichu so tohorunja na swjedźenskim ćahu po měsće a na dalšich zarjadowanjach.
Direktor Europskeho centruma za mjeńšinowe naležnosće (ECMI) prof. dr. Vello Pettai (srjedźa) z Flensburga je so wčera wo aktualnym połoženju Serbow we Łužicy wobhonił. Wědomostnik zajimowaše so wosebje za wuwiće nastupajo strukturnu změnu we Łužicy. W Serbskim instituće witaše jeho wědomostnica Susanne Hozyna (nalěwo) a přewodźeše jeho na wopyt Ludoweho nakładnistwa Domowina, hdźež rozmołwješe so mjez druhim z jednaćelom LND Symanom Pětrom Cyžom (naprawo). Tam ­prašeše so předewšěm za wuwićom serbskorěčnych medijow, přewažnje nowin a časopisow. Foto: SN/Božena Šimanec

Jurij Winger

srjeda, 29. junija 2022 spisane wot:
Jurij Winger narodźi so 26. smažnika 1872 do žiwnosćerskeje swójby w Chrósćicach. Wón bě w Praze teologiju studował. 21. požnjenca 1896 bu na měšnika wu­swjećeny a bě wot lěta 1896 do 1903 kapłan w Radworju. 1903 bu za fararja w Lubiju zapokazany, hdźež 15 lět jako tajki skutkowaše. Jurij Winger bě sej w Praze jara dobre znajomosće pólšćiny přiswojił a prědowaše nětko w Lubiju tež za pólskich dźěłaćerjow w fabrikach a na wokolnych knježich dworach w jich maćeršćinje. 2. małeho róžka 1918 zemrě we Łusku pola Pomorc. Jako spisowaćel předewšěm stawizniskeje maćizny bě jara woblubowany. Najznaćiši jeho spis je powědančko „Hronow“ wo w srjedźowěku zničenej wjesce z młynom. Z jeho pjera su socialnokritiske hry kaž „Na wuměnku“, powědančka kaž „Poslednja primica na Tuchorju“ a wo „Přenjesenju postawy swj. Marije do klóštra Marijiny Doł“. Mnohe lěta bě redaktor protyki „Krajan“, w kotrymž kritizowaše tež njepřećelsku politiku němskeho reicha přećiwo pólskej narodnej mjeńšinje. Přełožowaše tež pólsku literaturu a dalšich słowjanskich awtorow do serbšćiny. Napisa rjad reportažow wo swojich pućowanjach kaž „Ducy do Tatrow“.

Budyšin (SN/bn). „Strategija wobchowanja a tworjenja serbskorěčnych rumow w přitomnosći němskorěčnych“ bě hesło přednoška prof. Gora Christopha Kimury, kotryž wčera něhdźe 40 zajimcow na žurlu Budyskeho Serbskeho domu přiwabi. Rěčespytnik Sophia-uniwersity w Tokiju předstaji přitomnym aktualny staw slědźenja nastupajo wožiwjenje a akceptancu serbšćiny kaž tež runoprawosć serbšćiny a němčiny w dwurěčnej Łužicy z wuraznje „sociolinguistiskeho wida“. Kimura podšmórny, zo njewobswětla ze swojimi „wuwjedźenjemi wuslědki“, ale zo tworja „zazběh noweho slědźenskeho projekta“. Zaměr je wuwiwać koncepty za „woprawdźe bilingualny region“, w kotrymž wjetšina „mjeńšinowu rěč znajmjeńša tak derje wobknježi, zo je bjezposrědna mjezsobna, nikoho njewuzamkowaca komunikacija móžna“. Tónle wotmysł wotpowěduje poziciji knježerstwa Sakskeje kaž tež planej Domowiny a ma so hač do lěta 2050 zwoprawdźić, profesor wuzběhny.

Přeprosyła do Slepoho je Betty Schiel Edith Pjenkowa z Rownoho. „Chcemy ju podpěrać, 30lětne wobstaće Rownjanskeho wjesneho dźiwadła woswjećić“, rozłoži mi z Bochuma pochadźaca žona na ­9. mjezynarodnym festiwalu dudakow w Slepom. „My“, to je pjeć žonow z 2020 załoženeje skupiny „Ost-West-AG“, skutkowace jako dźiwadźelnica, dramaturgowka, choreografowka abo, kaž Betty, jako filmowa kuratorka. Hižo wot wonkowneho napohlada sem so wuměłče z měšćanskeho miljeja jara wot w Slepjanskej drasće chodźaceje Rownjanki rozeznawaja – swětaj so zetkatej. Kak je k zetkanju dóšło?

Dobry, dołhi puć

wutora, 28. junija 2022 spisane wot:
Dwurěčnosć je wulka lěpšina. To su sej wjacore wědomostne discipliny, kaž na přikład linguistika, sociologija, psychologija a neurologija, přezjedne. Ju zwoprawdźić pak njeje nadawk slědźerjow, ale cyłeje towaršnosće. Hdys a hdys so wona hižo jewi, hdyž tež w chětro rudimentarnym stadiumje. To započina z jednorymi wobrotami wšědneho dnja. Čehodla njeměli na němski postrow serbsce wotmołwić – a nawopak? Nimale kóždy tudyši korč­mar wě, što sej kupc přeje, hdyž sej „piwo“ skaza. Dźeń a bóle so – samo w měsće – sebjewědomje serbuje, a lědma koho to myli. Akceptanca našeje maćeršćiny je so po wšěm zdaću powyšiła, štož je za wu­tworjenje woprawdźe bilingualneho ruma njeparujomny faktor. Přednoškej prof. Kimury slědowaca diskusija pak tež pokaza, zo mamy hišće dołhi puć před sobu. Haj, połoženje w Hornjej a Delnjej Łužicy, ­w ewangelskich a katolskich kónčinach je rozdźělne. Analyza wostawa při­wšěm konsistentna.. Bosćan Nawka

Wuspěch na festiwalu w Čěskej

póndźela, 27. junija 2022 spisane wot:

Nimale wulki serbski swjedźeń dožiwichu lubowarjo folklory kónc tydźenja na mjezynarodnym festiwalu w Stražnicy. Wjacore serbske kulturne skupiny běchu so mjenujcy na wulki festiwal do Stražnicy podali a tam stotki hosći zahorili. Pod hesłom „Za čěskimi horami“ předstajichu sobotu Serbski folklorny ansambl Wudwor, Serbska rejwanska skupina Smjerdźaca, Serbska folklorna skupina Sprjewjan, Přezpólni (na foće) a Lidova muzika z Chrastu zhromadnje dwuhodźinski pisany program. ­Za njón su wulki přiklesk žnjeli a na kóncu bu tež wulke serbske koło teptane.

Foto: Michał Law

Tež „pisane ptački“ Slepjanski jubilejny kónc tydźenja wobohaćili

Wuběrnje zorganizowany swje­dźenski kónc tydźenja su hosćo a domoródni minjeny kónc tydźenja w Slepom dožiwili. Tam swjećachu nimo 9. mjezynarodneho festiwala dudakow zdobom róčnicu 750lětneho wobstaća serbskeje wsy. Zhromadna próca ­towarstwow wunjese tójšto zajimaweho a wotměnjaweho, štož pola wopyto­warjow swjatka připóznaće a chwalbu wuwa­bi.

nowostki LND