Ćah spěcha přez krajinu. Wjedro je rjane, słónčne. Trochu chłódno drje je, ale to je w adwenće normalne. W spěšniku z Berlina do Drježdźan sedźi Simona, młoda žona, kotraž ćěka. To pak sobupućowacy njepytnu, chibazo so dźiwaja, čehodla sedźi młoda žona w rukajcach w poměrnje ćopłym ćahu. Chcu wam stawiznu Simony tuž wot spočatka powědać:
Narodźiła je so do intaktneje swójby w Berlinje. Nan dźěłaše w fabrice, mać na někajkim zarjedźe. Zažne dźěćatstwo bě zbožowne. Wjele rjanych dožiwjenjow měješe ze swojim bratrom Lutzom. Jako bě Simona dźewjeć lět, pak so bjezstarostne žiwjenje za nju njejapcy skónči. Při ćežkim wobchadnym njezbožu na awtodróze su nan, mać a bratr žiwjenje přisadźili. Při čakanju zatykaneje dróhi dla bě LKW bjez borzdźenja do jich awta zajěł. Njemějachu žanu šansu.