Rom/Berlin (dpa/K/SN). Zemjerženje w nocy na srjedu w srjedźnej Italskej ma nětko tola rozměry tragedije. W nocy je ličba smjertnych woporow dale rozrostła. Ciwilny škit rěči wo 247 mortwych. Ma wšak so za to, zo je woporow hišće wjele wjac. „W Amatrice mamy tuchwilu hižo 200 ćěłow“, rjekny měšćanosta. Městačko bě wosebje potrjechene.
Tele zemjerženje je mjeztym runje tak zahubne, chiba hišće hrózbniše hač wone w aprylu 2004, kotrež bě L‘Aquilu zapusćiło. Tehdy zahiny 200 ludźi. Spočatnje so nadźijachu, zo nětčiše zemjerženje samsny wuskutk njenabudźe. Ministerski prezident Matteo Renzi bě wšak při swojim wopyće hižo spomnił, zo budźe najskerje jara wjele mortwych.
Zo je w Delnjej Łužicy ličba dźěći, młodych holcow, žonow, towarstwow a kulturnych skupin přiběrała, kotrež so na małych a wjetšich swjedźenjach serbsku narodnu drastu w najwšelakorišich wariantach woblěkaja, je tež zasłužba šwalčow a krawcow, kotřiž drastu šija abo wuporjedźeja. Tuchwilu je jich hišće šěsć šwalčow, mjez nimi tež někotři w młódšich lětach. K nim je dotal słušał krawc Herbert Jacobick. Wón je 14. awgusta po ćežkej chorosći krótko do swojich 76. narodnin zemrěł. Minjeny pjatk pochowachu jeho na Bórkowskim kěrchowje. Něhdźe 250 ludźi je njeboćičkeho na poslednim puću přewodźało. Mjez tymi, kotřiž jemu poslednju česć wopokazachu, běchu zastupnicy Domowinskeje župy Delnja Łužica, Choćebuskeje Domowinskeje skupiny, Zwjazka serbskich rjemjeslnikow a předewzaćelow kaž tež Drastoweho a domizniskeho towarstwa w Bórkowach, kotrež bě Jacobick lěta 1992 sobu załožił.
Jörg H. Schröder słuša k iniciatoram a nošerjam Ćernjawcyneho statoka we Wujezdźe pola Bukec. Cordula Ratajczakowa je so z Waldorfskim pedagogu, wučerjom eurytmije a prašanym docentom antropozofije rozmołwjała.
Kak chceće Ćernjawcyny statok wozrodźić?
J. Schröder: Tule ma nastać městno strowoty a hojenja, na kotrymž ludźo zhromadnje bydla a wuknu. Ludźo, kotřiž maja ćělne abo tež hinaše problemy a trjebaja pomoc. Přirodna wokolina ma tomu runje tak tyć kaž strowe zežiwjenje a terapeutiske hladanje. Rozdźěl mjez priwatnym a njepriwatnym so zhubi. Dołhodobnje budu tule tež někotři z nas w starobje bydlić.
Njebojiće so hoberskeho předewzaća? Ležownosć ze štyrjomi wulkimi twarjenjemi ma nimale 10 000 kwadratnych metrow. Kak projekt financujeće ?
Kóń na dworje je to prěnje, štož widźu. A před zachodom do domskeho dźěći we wulkim basenku lóštnje hejsuja. Je lěćo, a na starym štyristronskim statoku we Wujezdźe (Breitendorf) njezetkawawaja so jenož dorosćeni na dwutydźenskim lětnim campje. Nětko, popołdnju po swačinje, woni dale na domje dźěłaja. Wšako je nimale wšudźe wulke twarnišćo. Lěkar z Drježdźan rozłožuje něhdyšej čłonce Kurta Masuroweho orchestra, kak ma z njebozowej mašinu platy na sćěnje přičinić, wučer z Bad Sassendorfa rozkładuje złotnikarskej mišterce, kak dyrbi wottokowa roła wupadać, a w zadnjej stwě klepataj mužej stary wobmjetk z wjercha. Wučer je z Mannheima přišoł, zo by pomhał, a to tež financnje. Budyšanka pokazuje, kotre sćěny je hižo z hlinu wobmjetała. „Smy dwór Ćernjawcyny statok pomjenowali, dokelž chcemy jón kaž ćernjawku ze spara wubudźić“, powěda Jörg Schröder, jedyn z iniciatorow a nošerjow projekta.
Jako dr. Hannes Wieting w NDRskim času medicinu studowaše, wón wukubłanje na tři lěta přetorhny, nic pak njedosahaceho wukona dla. „Šulska medicina njeje mje přeswědčiła, rozhladowach so za alternatiwami“, praji rodźeny Drježdźanjan, kiž dźensa na tamnišej Nowej Waldorfskej šuli kaž tež w Janusza Korczakowej spěchowanskej šuli jako šulski lěkar skutkuje. „Mój jandźel je mje tam wjedł“, 52lětny rozjasnja, „zastupuju takrjec terapeutiski element. Hladam, zo so dźěći ćělnje a dušinje derje wuwiwaja, to je najwažniše.“