Serbska hudźba do swěta

wutora, 25. awgusta 2020 spisane wot:
Kónc tydźenja połny kultury je nimo, a to trjechi wosebje hladajo na hudźbne po­dawki. Hudźbu serbskich akterow njejsy jenož w Budyskej Sundowner-barje słyšeć móhł, ale tež na festiwalu šesćiměstow „Přińć a woteńć“ w Zhorjelcu (ze serbskej tereministku Carolinu Eyckec), na koncertomaj we wobłuku wuměłstwoweho projekta „Wobrazy krajiny“ w awstriskim Pliberku/Bleiburgu a słowjenskim Slovenj Gra­decu (mjez druhim z kruchami Walburgi Wałdźic, Jura Mětška, Ulricha Pogody, Sebastiana Elikowskeho-Winklera, Jana Cyža) kaž tež na 20. swjedźenju noweje hudźby „intersonancy“ w Podstupimje (tohorunja z kompozicijemi Pogody, Elikowskeho-Win­klera, Cyža). Derje, zo su serbscy komponisća a hudźbnicy samozrozumliwy dźěl powšitkowneho hudźbneho swěta a zdobom Serbow zastupuja – tež hdyž Němcy to přeco njerozumja a Jana Cyža za Polaka maja, kaž nowiny Potsdamer Neueste Nach­richten. Cordula Ratajczakowa

Premjera nadawkoweje twórby

wutora, 25. awgusta 2020 spisane wot:

Kompozicija dospołnje na wosebitosće dweju instrumentow spisana

Budyšin (CRM/SN). „Johannes Biehle (1870-1941) jako cyrkwinski hudźbny direk­tor njeje za swój čas jenož hudźbne žiwjenje w swojim ródnym měsće Bu­dyšinje formował, ale zdobom cyłeje Hornjeje Łužicy“, rěka w zdźělence měšćanskeho zarjadnistwa. Tohodla su jeho 150. po­smjertne narodniny z prapřed­stajenjom nadawkoweje kompozicije mi­nje­nu sobotu w tachantskej cyrkwi swj. Pětra hódnje wopominali. Runje regu­larne hudźbne nyšpory sobotu w 17.15 hodź. słušeja do jeho iniciatiwow, kotrež so přez lětdźesatki dale wjedu. Kompo­zitoriski nadawk za twórbu „In memoriam Johannes Biehle“ přewza Drježdźanski komponist a wysokošulski wučer, kiž je zdobom 1. předsyda krajneho zwjazka Sakskeje w Němskim zwjazku komponistow, prof. Matthias Drude.

Z kameru ćišinu zapopadnył

wutora, 25. awgusta 2020 spisane wot:

Njeswačidło (CS/SN). Na slědy ćišiny je so minjene lěta Rakečanski zubny lěkar na wuměnku Andreas Weise ze swojej kameru podał. Wuslědki tohole pytanja pokaza wón nětko w swojej wustajeńcy „Ćišina“ w Njeswačanskim hrodźe. Motiwy k tejle temje njeje wón jenož na kěrchowach kaž w Ochranowje, Ralbicach abo na Praskim židowskim kěrchowje namakał, ale tež w zasněženych a słónčnych krajinach kaž tež w rozpadowacych twarjenjach.

We Wodowych Hendrichecach je Andreas Weise powołanje fotografa nawuknył. Jako přistajeny w rjemjeslniskim zawodźe je wjele hodźin w laborje dźěłał. Dokelž to wěčnje činić nochcyše, nachwata wón připódla abituru a studo­waše na to zubnu medicinu. Kamera pak je jeho cyłe žiwjenje přewodźała.

Z 63 lětami je jako zubny lěkar dźěłać přestał a so wot toho časa inten­siwnje swojemu wulkemu hobbyjej wěnuje. Mjeztym wšak na swojich jězbach stajnje kameru pódla nima, dokelž tež ze smartfonom dźensa nahladne wuslědki docpěješ, wón praji.

Serbski wječor w Sundowner-barje

póndźela, 24. awgusta 2020 spisane wot:
Hnydom tři hudźbne skupiny bě sej Budyska Sundowner-bara na zahrodźe Serb­skeho ludoweho ansambla sobotu na serbski wječor přeprosyła. Po tym zo je so hač do popołdnja hišće dešćowało, je so wjedro dypkownje změrowało. Tuž běchu wumě­njenja za miły zabawny lětni wječor pod hołym njebjom a před krasnej roman­tiskej kulisu sprjewineho města za publikum kaž tež za hudźbnikow date. Čłonojo skupinow Brankački (na foće), Astronawta a Lil Handrija k tomu přinošowachu. Foto: Carmen Schumann

We wobłuku třikrajoweho wuměłstwoweho projekta „Wobrazy krajiny“ bě pjatk w muzeju Wernera Berga w awstriskim Pli­ber­ku­/Bleiburgu serbsko-słowjensko-němske čitanje kaž tež koncert z hudźbu serbskich komponistow, přednjeseny wot kwarteta modernsax berlin kaž tež spěwarki Walburgi Wałdźic (naprawo) a pianistki Heidemarje Wiesnerec. Foto: Jill-Francis Ketlicojc

Awtentisce skutkowali

póndźela, 24. awgusta 2020 spisane wot:
Dokelž sym před něšto časom knižku Jurja­ Brězana „Moja archa Horni Hajnk“ čitał, běch na wčerawši wječor w Hornim Hajnku wězo wćipny. Jako pak potom Měrko Brankačk wo chójničce, wo wosach pola susoda, wo žabach a wo kołpjach čita­še, mi kusk huškaše. Nic dokelž by chłódno było, ale dokelž čłowjeka jimaše, kak čućiwje a dokładnje je Brězan swoju wokolinu literarnje zapopadnył. Chowace so słónco, schadźacy měsačk a zwuki zwěriny z bliskeho lěsa to swoje za po­radźeny wječor přinošowachu. Najskerje tajkile wječor na tymle městnje jenož serbsce funguje, mi do mysli přińdźe. W našej maćeršćinje wěste wurazy a sa­dy prosće hinak skutkuja, hač hdyž by něchtó samsny wobsah němsce zwuraznił. A runje to najskerje tež Měrko Brankačk měnješe, jako po literarno-hudźbnym wječoru rjekny, zo wěste wurazy a wopisowanja tu prosće hinak, mjenujcy awtentisce, skutkuja. Marian Wjeńka

Sej dušu wokřewić dali

póndźela, 24. awgusta 2020 spisane wot:

Při chowacym so słóncu a schadźacym měsačku dožiwichu wopytowarjo literarno-hudźbneho wječora Serbskeho ludoweho ansambla wčera w Hornim Hajnku wosebitej hodźince.

Horni Hajnk (SN/MWj). Literarne teksty wo přirodźe tam słyšeć, hdźež běchu ­wone nastali, a k tomu na komornu hudźbu słuchać, bě kombinacija, kotraž je něhdźe 40 zajimcam wčera w Hornim Hajnku wulkotny wječor wobradźiła. Program Serbskeho ludoweho ansambla „Moja archa Horni Hajnk“ by sej ­za­wěrno wjace připosłucharjow zasłužił. Ale štóž je sej tam dojěł, to njeje wo­b­žarował.

50 lět sportowe komentary

póndźela, 24. awgusta 2020 spisane wot:

24. awgusta 1970 měješe dźenik Nowa doba na 3. stronje horjeka naprawo rubriku z napismom „1. hrajny dźeń wyšeje ligi w kopańcy komentuje Józef Kilank“. Tydźeń pozdźišo bě na samsnym městnje komentar Pětra Šołty. 14. septembra rěkaše mjeno awtora Mikławš Krawc.

W lěće 1970 ćišćachu póndźelne wudaće Noweje doby hižo pjatk popołdnju! Tak móžachu přećeljo sporta wuslědki z kónca tydźenja hakle wutoru čitać. Njespokojaca to praksa. Potom pak bě změna, zo dyrbjachu so sportowe přinoški hač do njedźele wječora redakciji spřistupnić. Nowinu ćišćachu nětko wječor pozdźe, tak zo mějachu abonenća póndźelu rano abo dopołdnja wudaće ze sportowymi powěsćemi. Tak čerstwe přinoški spisać a je redakciji do Budyšina dać, tehdy woprawdźe lochko njebě. Moderne komunikaciske srědki kaž dźensa njemějachmy, w NDR tež lědma něchtó telefon dósta. Tak pytachu awtorow najprjedy w měsće, tych z krótkim pućom. Běchu to spočatnje mjenowani Józef Kilank­ (†), Pětr Šołta (†) a Mikławš Krawc.

Fotografaj w rozmołwje

pjatk, 21. awgusta 2020 spisane wot:
Dalše knižne předstajenje wobrazoweho zwjazka z twórbami fotografa Thomasa Kläbera (nalěwo) „Land.Leben – Na jsy“ dožiwi wčera wječor na Złokomorowskim hrodźe něhdźe 30 zajimcow we wobłuku jeho wustajeńcy „Heimspiel“ we Łužiskich ­wuměłskich zběrkach. Ludowe nakładnistwo Domowina a Muzej krajneho wokrjesa Hornje Błóta-Łužica stej hromadźe na zarjadowanje přeprosyłoj. Hač do 13. septembra je přehladka tam hišće přistupna, potom chcedźa ju nazymu na Zhorjelskim fotowym festiwalu pokazać. Kniha je šesta publikacija we wuspěšnym rjedźe łužiskich fotografow, kotruž Jürgen Maćij (naprawo) w LND wuda. Foto: SN/Hanka Šěnec

Dźeń do wulkeho dnja wotewrjenja w awgusće 2000 je jednaćel tehdyšeje zawodoweje a managementoweje towaršnosće „Łužiske koło“ kontakt z Berniejom Ecclestoneom nawjazał. Štó, hdyž nic wony aktiwny Brita, móhł Formulu 1 do małeho Klěśišća w hornjobłótowsko-łužiskim wokrjesu přinjesć, bě sej wón te­hdy myslił. Ecclestone bě swój čas wulki manager Formule 1. Tuž běchu sej wěsći, zo móhła Formula srjedźodobnje tež na Łužiskim kole startować. „Smy w stajnych jednanjach ze zaměrom, wot lěta 2002 wubědźowanja Formule 1 na Łužiskim kole přewjesć, rjekny jednaćel Hans-Jörg Fischer. Tehdy wšak fanojo hišće ze syłami k wubědźowanišćam přichadźachu. Bě to tež wulki čas Michaela Schumachera, kiž zběraše jedyn titul swětoweho mištra po druhim.

Zamołwići Łužiskeho koła so nadźijachu, wubědźowanišćo Hockenheimring w sewjernej Badiskej narunać. Tam dyrbjachu nuznje twarske dźěła přewjesć, zo njebychu zamołwići Formule 1 čaru ze swojeho kalendra šmórnyli.

nowostki LND