Nic jenož na wsach, ale tež w městach maja mnozy doma skót. Něchtóžkuli nimo toho drobny skót plahuje. Wšitcy so wo strowotu swojich lubuškow ­prócuja. K tomu ­přinošować chce naša serija z pokiwami z weterinarneje ­mediciny. (40)

W zašłym přinošku smy so z přičinami nastaća a ze symptomami brjodow (Geschwüre) pola domjaceho skotu zaběrali.

Schorjeny žołdk ma wšelake wobliča. Rozeznawa so mjez akutnje a chronisce nastatymi brjodami, kotrež móža někotre milimetry hač do někotre centimetry wulke być. Při tym leža pak na powjerchu žołdkoweje slinoweje kóžki (Magenschleimhaut), pak zarywaja so hłubšo do přichodneje woršty žołdka. W najhóršim padźe so brjód přez cyły žołdk „přežerje“ a so hač do brjušnicy (Bauchhöhle) přełama. W tajkich padach šansa wuhojenja dramatisce spaduje.