Smy hišće w lěće 125. narodnin pěsnjerki a žurnalistki Miny Witkojc, ale spominamy zdobom na załoženje Serbskeho narodneho wuběrka pod Arnoštom Bartom před sto lětami. Što ma to jedne z tamnym činić? Na prěnje pohladnjenje ničo. Kluč k tomu pak su knihi Josefa Páty „Łužica“. Wědomostnik Páta rysuje w šěsć kapitlach serbske stawizny a předstaja jako časowy swědk pisane serbske narodno-politiske hibanje po wójnje 1914–1918 a za čas młodeje Weimarskeje republiki w lětomaj 1918/1919.
Jeho zajimawy kaž naročny tekst je Jurij Wićaz wustojnje do hornjoserbšćiny přełožił. Hornjoserbska knižka bě zakład za přenjesenje do delnjoserbšćiny, štož bě prěni nadawk Miny Witkojc jako přistajeneje Smolerjec knihićišćernje. Zrazom bywaše Pátowe dźěło, kotrež wuńdźe potom 1923 pod titlom „Łužyca“, jeje narodno-stawizniska wučbnica a zakład narodneho myslenja a zahorjenosće za słowjansku wzajomnosć.
Knihow kapitl VI: Serbske hibanje za samostatnosć