Kaž po tradiciji z wašnjom, přewjedźechu studenća a studentki towarstwa Sorabija Lipsk tež lětsa zaso swoju hodowničku. Wjeselić smědźachu so na wopyt basnika Benedikta Dyrlicha (foto horjeka), kotryž čitaše jim ze swojeje noweje prozoweje zběrki „Na motawych mjezach“. Pozdźišo su tež Sorabičenjo a Sorabičanki swoju kreatiwnu žiłku wopokazali a tak w běhu wječora skeče přednjesli, zajimawe kwisy wuwili a wězo tójšto spěwali. Za porjadnu hodownu atmosferu běchu sej čłonojo a čłonki Sorabije zaso swójski hodowny štomik organizowali a jón z kulemi w serbskich barbach wupyšili. Ze zhromadnej bjesadu a hraćom deskowych hrow lóštny wječork w Centrifuze, klubowni serbskich studowacych, wuklinča. Jan Bogusz
S woje 200te narodniny by
Korla Awgust Kocor 3. decembra 2022 swjećił. Tuž so hižo přez cyłe lěto w Hornjej Łužicy Lěto Zejlerja a Kocora swjećeše. Tež w Kulowje, hdźež tamniša šula Kocorowe mjeno nosy, na komponista na wosebite wašnje spominachu.
Hižo do jubilejneho dnja połožichu šulerki a šulerjo před pomnikom Kocora na šulskim dworje rjany wěnc.
8. decembra podachu so wšitcy serbšćinu wuknjacy šule do Stróže pola Hućiny do tamnišeho šulskeho muzeja, hdźež bě Kocor dźesać lět z wučerjom. Marlis Konjechtowa hólcam a holcam tójšto wo stawiznach tuteje městnosće powědaše. Šulerki a šulerjo pisachu potom na mału šćěpjelowu taflu a zbližichu sej metody tehdyšeho šulskeho žiwjenja. Dale dźěše stajnje we wotměnje na wšelakich stacijach. Syman Hejduška bě za hudźbu zamołwity, pola Christiany Kubańkec-Dinarjoweje móžachu dźěći a młodostni paslić.
Napjate wolejbulowe duele –
kaž tule hra studentow towarstwa
„Bjarnat Krawc“ z Drježdźan přećiwo
mustwu „SambuCa Allstars“.
Zamołwići za wuhotowanje turněra – čłonojo młodźinskeho towarstwa „Pawk“ – tu při mytowanju mustwow.Wospjet swoje kwality we wolejbulu dopokazali – dobyćerske mustwo
„Dwójna nula“.
Architekt Kastletwarc so dodźiwać nje-
móže. Znowa a hišće raz slědujetej jeho wóčce wone krótke linki na wobrazowce. Poražaca to e-majlka: „... dyrbimy Wam zdźělić, zo Wam požadanu specialnu družinu škleńcy hižo dodawać njemóžemy ...“ Kastletwarc čita něšto wo „sankcijach Europskeje unije“ a zo z tuteje přičiny „nuznje trěbne surowizny wjace k dispoziciji njejsu“ ...
Bohuwěr Kastletwarc spyta so zhrabać. Wjeršk jeho dotalneho skutkowa-
nja jako architekt ma so z tym do ničeho zhubić? Kajka bě to genialna ideja: serbsku wědomosć z ćmoweje komorki do swětła dnja wjesć! A wón je wubědźowanje architektow za Serbski centrum wědy na Lawskim arealu dobył! Jako přiwisnik najwjetšeje transparency měješe jasne předstawy wo tym, kak by skutkowanje w Serbskim instituće přistajenych wědomostnicow a wědomostnikow do praweho – haj – do swětła stajiło. „Wědomosće so dótknyć“ rěkaše jeho hesło. Z tutymi třomi słowami je so na puć podał, zo by mjez institutnikami zwjazkarjow našoł.
wudospołnjeć. A tak mudrosće wučenych, zrozumliwje sformulowane, do ludu słać. Samo na sebi hodźi so to z kóždejžkuli messengerowej słužbu kombinować. „Ně, ně a hišće raz ně!“ społnomócnjena na swojich zastarskich nahladach wobstawa.
Njejapcy pak jej diskusija w instituće do myslow přińdźe. Tam su dźěłowe městna za wulkej škleńcu „městno pod słóncom“ mjenowali. A něchtó bě wumóžacu mysličku zrodźił: Sobudźěłacy techniki a zarjadnistwa dyrbja wšědnje na swojim dźěłowym městnje być. „Njech woni do běrowow za škleńčanej fasadu zaćahnu! Potom móža wědomostnicy woměrje swój stary škórń dale pěstować“, dr. dr. No-Chcu Widźeć-Być architektej wuslědk woneho rozjimanja přišepta. „To zda so mi jara zhniły kompromis“, rjekny Bohuwěr Kastletwarc. Přetož tak chětře so wón njetuli. Wšako nochce ničo snadnišeho, hač serbskej wědomosći k transparency dopomhać. Znajmjeńša wotwonka. A poněčim zamó społnomócnjenej wutrobu za to zhrěć, zo so wona, a z tym cyły institut, předstawy wo Starej póstowni jako woborny hród serbskeje wědomosće wzda. Tam su składy archiwa lěpje zaměstnjene.