Wojerecy (KD/SN). Tróšku normality je so minjeny pjatk wječor do Wojerec nawróćiło. Wšako su na tamnišim hrodźe skónčnje zaso kulturne zarjadowanja dowolene. Ludźo smědźa – wobkedźbujo prawidła hygieny a wěstotneho wotstawka – so zetkać, sej kulturu popřeć a hromadźe wo žiwjenju rozmyslować. Něhdźe štyrceći hosći z Wojerec, bliskeje wokoliny a Budyšina dožiwi tuž nowu literarno-hudźbnu matineju „Moja dróha“, na kotruž bě tamniše wuměłstwowe towarstwo přeprosyło. W srjedźišću steješe literatura Brigitty Reimann, kotraž bydleše w lětach 1960 do 1968 na Hasy Liselotty Hermann w bydlenskim kompleksu I Wojerowskeho noweho města.
W poetiskim teksće „Moja dróha“ z lěta 1967 wopisuje Reimann nastawace nowe město a předstaja sej jeho přichod. W swojim rozžohnowanskim lisće přećelce Veralorje Schwirtz z lěta 1972 powěda wona wo swojim překrótkim, intensiwnym a wupjelnjenym žiwjenju. Poslednje linki nekrologa spisowaćela Helmuta Sakowskeho na česć Brigitty Reimann 1973 stej čłonce Wojerowskeho wuměłstwoweho towarstwa Helene Schmidt a Angela Potowski tohorunja přednjesłoj.
Narodny wuměłc serbskeho ludu, moler, nowinar a spisowaćel Měrćin Nowak narodźi so 13. junija 1900 w Njechornju. Wón studowaše wuměłstwo a molerstwo w Praze a Waršawje, bě sobudźěłaćer-ilustrator Serbskich Nowin hač do nalěća 1933, hdyž bu wot nacijow dźewjeć tydźenjow zajaty a po tym z nowinarstwa wuhnaty. Wón wozjewi zdźěla pod pseudonymom Bobak w serbskim dźeniku moderne fabule wo zwěrjatach kaž „Baćoń a žaba“, reportaže a powědančka, w kotrychž je na hrožacy strach fašizma skedźbnjał a na satiriske wašnje narodnu liwkosć někotrych Serbow šwikał. Swoje rysowanki a mólby signowaše z lipowym łopješkom. 14. oktobra 1923 bě wón Zwjazk serbskich tworjacych wuměłcow załožił a bě jeho kordinator. Hesło jeho žiwjenja bě „Chcu być słužownik serbskeho ludu“. Nacije jemu pisanje zakazachu, medije Zwjazka Polakow w Němskej porno tomu zmóžnichu jemu dźěło pod pseudonymom Strzygon.
Drježdźany (SN/CoR). Z nimale 63 milionami eurow chce Sakska wot koronapandemije wosebje potrjechene kulturne institucije a swobodnje skutkowacych akterow podpěrać, kotřiž njemějachu dotal žadyn abo jenož mało přistupa k pomocnym programam.
W pomocnym pakeće je 30 milionow eurow předwidźanych za swobodne dźiwadła, festiwale a kulturne towarstwa. 10 000 eurow připłatka je móžne za jednotliwu próstwu, wuwzaćnje tež 50 000. Kulturna załožba Sakskeje dóstanje sydom milionow eurow, wosebje za spěchowanske stipendije w programje „Denkzeit“. Tak móže swobodnje skutkowacy wuměłc hač do 2 000 eurow dóstać. „Sakska w tej formje podpěry nawjeduje“, rěka w zdźělence ministerstwa za kulturu a turizm. Něhdźe 60 sakskim kinam přewostaja 1,5 milionow eurow. Hač do 9 000 eurow móže kino z hač do pjeć sobudźěłaćerjemi dóstać. Dale spěchuja tež filmowe projekty a lokalne medije z 1,5 milionami eurow. Turistisku branšu podpěruja z přidatnymi pjeć milionami eurow – z toho je 2,9 milionow za wosom turistiskich regionow.
Hakle spočatk junija rozšěri so zrudna powěsć, zo je 22. meje zemrěł naš něhdyši kolega a wotrjadnik w Serbskim instituće dr. Helmut Jenč, rěčespytnik, kiž bě swoje žiwjenske dźěło wěnował serbšćinje a bě sej na tym polu wulke zasłužby zdobył. Njeboćički narodźi so 13. meje 1936 w Budyšinje jako najstarši syn Rudolfa Jenča, wučerja a pozdźišeho wědomostnika w Instituće za serbski ludospyt. Wotrostł je Helmut Jenč w Budestecach, kubłanski puć wjedźeše jeho kaž mnohich druhich Serbow jeho generacije přez gymnazij w čěskim Varnsdorfje, šulske kubłanje zakónči wón 1954 z maturu na Budyskej Serbskej wyšej šuli. Sćěhowaše studij slawistiki na Lipšćanskej uniwersiće. W Instituće za serbski ludospyt, předchadniku nětčišeho Serbskeho instituta, přistajichu jeho 1960 jako sobudźěłaćerja rěčespytneho wotrjada. Hromadźe ze swojimaj staršimaj kolegomaj Fridom Michałkom a Helmutom Fasku wěnowaše so přeslědźenju tehdy we wulkich dźělach rěčneho teritorija hižo sylnje wohroženych serbskich dialektow.
Drježdźany (SN/CoR). Sakska statna ministerka za kulturu Barbara Klepsch (CDU) chce lětsa znowa čestnohamtskich za jich wosebity angažement w muzejach swobodneho stata wuznamjenić.
„Čestnohamtski angažement w muzejownistwje hódnoćić je mi wulka naležnosć. Je wažne, zo stajimy towaršnostny přinošk čestnohamtskich sobudźěłaćerkow a sobudźěłaćerjow do fokusa zjawnosće a tak tež młódšu generaciju za wobydlerski angažement w sakskim muzejownistwje motiwujemy“, Barbara Klepsch wuzběhnje.
Wuznamjenjenje „Čestnohamtski angažement w muzejownistwje“ běchu lěta 2004 do žiwjenja zwołali. Počesćenje wotměnja so lětnje ze Sakskim muzejowym mytom. Lětsa chcedźa po cyłej Sakskej něhdźe 25 ludźi za wuznamjenjenje wuzwolić a čestne wopisma 28. septembra w Drježdźanach swjatočnje přepodać.
Zły Komorow (SN/CoR). Intendant Złokomorowskeho Noweho jewišća Manuel Soubeyrand swoje hač do kónca hrajneje doby 2021/2022 płaćiwe zrěčenje njepodlěši. „31. awgusta 2022 swoje zrěčenje jako intendant Noweho jewišća po wosom lětach skutkowanja zakónču. Tydźeń do toho budu 65 lět. Je to dobry a prawy wokomik přestać. Sym tuž hižo w februarje krajneho radu Siegurda Heinza za předsydu zaměroweho zwjazka kaž tež wotpowědny wotrjad ministerstwa za wědomosć, slědźenje a kulturu jako najwjetšeho pjenjezydawarja wo swojim wotpohledźe informował. A su jón wšudźe ze zrozumjenjom přiwzali. Zažny rozsud zaruča planowansku wěstotu. Dźiwadło je derje nastajene, tak zo móža přepodaće intendancy dołhodobnje přihotować“, Soubeyrand piše.
W Kölnje rodźeny a we wuchodnym Berlinje wotrostły skutkowaše Manuel Soubeyrand mjez druhim jako dźiwadźelnik w Berlinskim ansamblu, bě dźiwadłowy direktor w Kamjenicy a intendant Württembergskeho krajneho jewišća Esslingen, doniž njeje lěta 2014 Nowe jewišćo w Złym Komorowje přewzał.