Druhdy dosaha impuls: W awće do domizny jěducy słyšach prěni raz popowy spěw „Mje dźerža korjenje“ z tekstom Bianki Wjencyneje, kotryž mje přemó. Bě to kaž znamjo. Haj, su to naše serbske korjenje, na kotrež so zepěramy a kotrež nas žiwja. Ale smy wšitcy tež dźěl pruda časow. „Čej‘ da sy?“ abo „Wurzeln im Wandel“ su metafry našeje roztorhanosće mjez korjenjemi a křidłami. Nadawk muzeja je, pytać za zańdźenosću, zo by móhł z nadźiju do přichoda zhladować. Kónčina katolskich Serbow je sej dotal najdlěje swoju serbsku identitu wobchowała. Wěmy pak wšitcy, zo idealny serbski swět njeeksistuje. Po politiskim přewróće je mje sada ewangelskeje Serbowki, kiž wobžarowaše asimilaciju swojeho regiona, přejěła: Nětko sće wy na rjedźe! A woprawdźe: Wotewrjenje hranicow a tak žiwjenskich móžnosćow je tež naš katolski swět střasło, runje tak kaž do toho rozpušćenje Serbskeho seminara w Praze w lěće 1922, přesćěhanje Serbow za čas nacionalsocializma, přesadźenje socialistiskeho ratarstwa 1960 abo zasahnjenje do serbskeho šulstwa.
W serbskej literaturje chowaja so mnohe drohoćinki, na kotrež znowa skedźbnić je trjeba, zo njebychu so pozabyli.
Wotpowědne impulsy chce awtorka
serbskim čitarkam a čitarjam z rjadom „Znowa čitała“ dawać.
„Z nadźiju do přichoda“ je titul wot Serbskeho ludoweho ansambla w Budyšinje inscenowaneho wulkoprojekta hrajneje doby 2022/2023. Tutón titul poćahuje so na slogan serbskeje katolskeje młodźiny za čas Němskeje demokratiskeje republiki, kiž rěkaše: „Běchmy – smy – budźemy“. SLA wuwi z pozitiwneho a zdobom bojowniskeho hesła z křesćansko-nabožnym pozadkom jewišćowu twórbu wulkeje formy, a to z wobdźělenjom wšitkich třoch spartow domu: z chórom, orchestrom a předewšěm baletom.
Hinaše forma inscenacije: Rejowane dźiwadło
Za našočasnu inscenaciju pak njepřewza so klasiska forma baletoweje reje z wobsahej wotpowědowacej hudźbu, ale nałožuje so moderniše „rejowane dźiwadło“. Město wysoko stilizowanych baletowych pohibow stanje so eksperiment z wažnym elementom sceniskeho předstajenja. Tak stwori so njezaměnliwa synteza mjez „modern dance“ a dźiwadźelenjom. Jeju krute wjazmo je wokalna kaž tež instrumentalna hudźba.
W tutej kolumnje powěda wosom redakciji SN znatych mjezynarodnych awtorow, wotměnjacy so pod pseudonymom „prof. Wink“, jónu wob měsac wo swojich nazhonjenjach a dožiwjenjach we wobłuku zetkanja kulturow, identitow, rěčow a narodnych mjeńšin.
Lochki a pohibliwy dyrbi jazyk być. Ze zaměrnymi dychanskimi a zwukowymi zwučowanjemi so proba zahaji. „Hdyž spěwamy, dychamy přez hubu. Njeprodukujemy zynki, produkujemy zwuk“, wuzběhuje Gerald Schön, nawoda projektneho chóra za 77. serbski ewangelski cyrkwinski dźeń 10. a 11. smažnika w Slepom. Přeco zaso a sćerpliwje da wón ćělesu zaspěwać, stajnje znowa wón spěwacych pozbudźuje. Na Slepjanskej farje probuja pilnje hornjoserbskej kěrlušej „Ty sy swjaty“ a „Ja sym z wami“ kaž tež spěw „Pój wutroba, bydź wjesoła“ w Slepjanskej narěči. Štyrihłósnje maja spěwy na cyrkwinskim dnju we wobłuku Božeje słužby w Slepjanskej cyrkwi zaklinčeć, kotruž rozhłós MDR live přenjese.
Lochkosć město mocy. Wolumen a rum wuchadźatej ze sylnosće zwuka. Přeco zaso Schön na to skedźbnja. „Dźeržmy tony trochu dlěje, wostańmy pak w tempje“, sej wón žada. „Chcemy dobry cyłkowny zwuk docpěć.“
Dalša wulka kročel po puću k natwarej Serbskeho foruma wědy na Lawskim arealu je sčinjena. We wubědźowanju architektow je so fachowa jury póndźelu za jedyn naćisk rozsudźiła. Dobyćer je Mnichowski architekturny a města planowacy běrow bogevischs. Dohromady je so 108 architekturnych běrowow wo nadawk požadało. 20 z nich je jury na wubědźowanje přeprosyła a 18 je architekturne podłožki zapodało. Jury přisłušachu štyrjo fachowcy-architekća a jedyn zastupjer kóždeje na projekće wobdźěleneje institucije: Załožby za serbski lud, Serbskeho instituta a Serbskeho muzeja. Po słowach zastupjerja załožby – direktora Jana Budarja – „běše tuta zestawa jara wužitna. Wšako zhladuja architekća cyle hinak na naćiski hač my lajkojo, kotřiž skerje po optiskich a estetiskich kriterijach posudźujemy.“ Do procesa wuzwolenja zapřijeći běchu tež dalši fachowcy w poradźowacej funkciji, tak zo wobsteješe gremij z dohromady 20 ludźi.
Kašpork z Hohnsteina w Sakskej Šwicy je daloko za mjezami Sakskeje znaty, a je tež dźensa přeco hišće prezentny. Wot lěta 1928 měješe jeho twórc Max Jakob swoje klankojewišćo w tymle městačku. Wottud ćehnjechu charakteriske figury z rězbarjenymi hłowami do swěta. Klankojewišćo – najprjedy wysoko nad městačkom na hrodźe, pozdźišo w swójskim klankohrajnym domje – je hosći wotdaloka přiwabiło.
Hižo z tradiciju je, zo so dźesatkarjo Worklečanskeje wyšeje šule „Michał Hórnik“ jedyn tydźeń w meji wšědnje po wěstym hesle předrasćeja. Tež tónraz běchu šulerki a šulerjo chětro kreatiwni a su so na sćěhowacych dnjach takle prezentowali:
Za wuknjacych běše to rjana wotměna
w času krótko do pruwowanjow!