Byrnjež bičwolejbul k tym sportowym družinam słušał, při kotrychž akterojo žadyn wulki kontakt mjez sobu nimaja, serbscy młodostni lětsa bičwolejbulowu sezonu njepřewjedu. Hač budu treningowe abo přećelske hry, tuchwilu hišće jasne njeje. Tajke rjane wobrazy z Róžeńčanskej swjatnicu w pozadku drje tuž lětsa njenastanu. Jurij Bjeńš
Felix Grimmig je we wobłuku lětušeho wubědźowanja wo najrjeńše jutrowne jejko myto dobył. Nowosličan je so w technice škrabanja wuspytał a swój wudźěłk zapodał. Nad připóznaćom jako najmłódši dobyćer w škrabanju so dźesaćlětny jara wjeseli.
Štó je će pohnuł so na wubědźowanju wo najrjeńše jutrowne jejko wobdźělić?
Felix: Sym hižo wjacore razy pódla był, a chcych to lětsa zaso. Njewědźach wšak, hač to tak prawje póńdźe, dokelž běch sej zhibadło lěweje ruki złamał.
Kelko lět so hižo debjenju jejkow – specielnje wóskowanju abo bosěrowanju – wěnuješ?
Felix: Ze sydom lětami započach wóskować. Do toho sym jejka jeno z fazerakami pomolował.
Kak tomu, zo jejka nětko tež škrabaš?
Felix: Škrabanje sym jónu w telewizoru widźał. A dokelž je so mi to lubiło, chcych to tež raz wuspytać.
Za debjenje jejkow trjebaš wušiknosć a předewšěm wutrajnosć – zwotkel woboje bjerješ?
Felix: Za kóždu techniku mam probowe jejka. Ruka dyrbi so na to zwučić. To je kaž kopańcu abo na instrumenće hrać. Někak to počasu pytnu, hač mam měrnu ruku.
Zdźěćimi pućować, to je přeco tajka wěc! Štóž pućuje, ma wězo wjac wot žiwjenja, ale to tych pjerachow najprjedy raz mało zajimuje. Dyrbiš sej hižo do toho derje přemyslić, kajka ma tura być, tak zo najmłódšeho třilětneho njetrjebaš poł čary dołho na ramjenjomaj nosyć a zo so najstaršemu, hižo šulskemu dźěsću njewostudźi. Čara měła tuž wotměnjawa być a po etapach derje wuzwolena. Zajimawe přestawki – a to w nic přewulkich wotstawkach – dyrbja być. Tam hdźež spokoja so dorosćeny z ławku a rjanym wuhladom, chce dźěćo wjace zabawy.
Dźiwać měli na to, zo sej do blišeje wokoliny wulećimy. Tež hdyž Sakska Šwica wabi, mysliće na to, zo móže hodźinska jězba z awtom dosć napinaca być, hdyž jedne z dźěći snano wuspane njeje, abo hdyž so wone słuchohry dla zwadźa. Tajka jězba z awtom jako zazběh pućowanja móže ći wšón lóšt skazyć, tohodla poručam wšitko w radiusu třiceći awtowych minutow do fokusa brać.
Wujimk z eseja „Liubusua – poetiske wobsydlenje“:
Zapadny Berlin drěmaše hišće w swojim idyliskim byću. Bě spočatk sydomdźesatych lět, to sej we Wuchodnym Berlinje kupich zběrku basnjow Johannesa Bobrowskeho „Wetterzeichen“. W njej jewi so Serbam wěnowana baseń „Jakub Bart in Ralbitz“.
Kak daloko saha pomjatk čłowjeka? Što dyrbi so stać, zo žiwjenje njewomjelknje, zo čłowjeska rěč nihdy njewoněmi? Myslu sej, zo je stajnje tajke něšto kaž susodstwo a z nim zwjazana toleranca, kotrež nas pohnuwa pismiki we wobšěrnym zmysle słowa čitać, je zběrać a zachować.
Ja sonju a so hač dodźensa druhdy dopominam na kónc hrozneje Druheje swětoweje wójny. Ze swojej maćerju a swojim młódšim bratrom bydlach w Rukowje. Přez nóc bu naše městačko wot njepřestajnych prudow ludźi zajate. Wjele rěčow bě tam naraz słyšeć, kotrež lědy štó rozumi. Dyrbimy my před Babylonom přeco jeno ćěkać? Z Łužicu mje hač do dźensnišeho dnja wjaza njesměrny wobzor.29.6.1997
Peter Huckauf
... (wujimk)
„Znowazjednoćenje Němskeje – són a woprawdźitosć“ rěka kapsna kniha z pjera Waltera Leonharda. Rodźeny Durinčan je 40 lět we Wětrowskej šamotowni dźěłał. Serbske Nowiny wozjewjeja jeho trochu wudospołnjene, wot Arnda Zoby a Friedharda Krawca z přećelnej dowolnosću nakładnistwa DeBehr zeserbšćene dopomnjenki.
Paralelnje k tomu, kak je so komercielne wikowanje wuwiło, posudźowachu naši zapadni partnerojo tele wudźěłki we wobłuku kwalitnych kontrolow pola producentow. Na te wašnje zawěsćichu sej zdobom přehlad nad konkurentom. A my wuknjechmy ze zhromadneho dźěła.
Chceće rady zeleninu abo sad plahować a nimaće dosć městna za to. Da natwarće sej tipi, po kotrymž móža so rostliny plesć. W horncu spřihotowany je tón fleksibelny a hodźi so na wšelake blaki.